O knize: 2009 / Al. Novik v příběhu nenachází živou reprodukci života, ale řešení tvůrčích problémů určitými literárními prostředky: „Zmizení Ricciardiho“ od Gaita Gazdanova je věc napsaná s tou konzistentní a promyšlenou literární kvalitou, která odděluje materiál vyprávění z reálného života a vytváří v něm vlastní vnitřní vztahy a interakce. Schematičnost zápletky je v příběhu příliš patrná na to, aby z ní mohl být viněn autor. Gazdanovův příběh nebyl napsán napodobováním reality a realita je v příběhu potřebná pouze k tomu, aby poskytla určitou vizuální harmonii jeho hlubokým emocím, kreativnímu, nejasnému a pronikavému pocitu z nejtěžších a věčných otázek života. Přesně tak to bylo v příběhu prezentováno – chladný, konvenční a iluzorní – svět by měl být v protikladu k vědomí smrti. „Zmizení Riccardiho“ není nejlepší Gazdanovovo dílo: „Vodní vězení“ je mnohem silnější příběh. Pouze z tohoto úhlu pohledu – oprávněným vyžadováním neustálého růstu od mladého spisovatele – lze Zmizení Ricciardiho považovat za něco jako selhání. Objektivně jde o velmi ucelenou a zajímavou věc, která má mnohem větší vnitřní napětí, než by se při nepozorném čtení mohlo zdát. Je zbytečné sdělovat jeho obsah, protože to nejsou ony, ale naddějová výška, opatrnost a průzračnost tónu, která vytváří hlavní dojem příběhu Poprvé - Moderní poznámky (Paříž). 1931. č. 45. Vydáno na základě této publikace. archiv Gazdanov. Rukopis je datován: „22.H. 1930". Rukopis „Návrat“, datovaný „12.XII. 1932“, kde je hlavní postavou také Ricardi. Tento první Gazdanovův příběh publikovaný v časopise „Moderní poznámky“ vyvolal v tisku kontroverzní recenze..